Příklad 3) – Šikana

by

Případy šikany byly často diskutovaným tématem zejména v době nedávno minulé, kdy platila povinná základní vojenská služba.

Přestože se tento problém citelně dotýká také civilního sektoru, pro lepší názornost si uvedeme příklad ze zmíněného prostředí vojenského, jelikož právě zde je zřetelně patrná změna polarity jednoho a téhož vzorce v relativně krátkém a přesně ohraničeném časovém úseku.

Základním prvkem šikany je asociační vzorec typu: „slabší musí trpět“. Tento vzorec se služebně starší „mazáci“ snažili vnutit, a mnohdy se jim to i podařilo, služebně mladším či nově příchozím „bažantům“. Pro jejich oběti se jednalo o extrémně emočně vypjaté situace, na něž mozek reagoval vytvořením a uložením asociačního vzorce těchto situací. Velmi silná emoce, pramenící přímo z pudu sebezáchovy, se uložila do emoční paměti nezměněna a spolu s ní  se uložily i základní markanty situace:  slabý (jedinec ve slabším či podřízeném postavení) = trpí/je trýzněn + silný (jedinec v silnějším či nadřízeném postavení) = tyran/trýznitel.

Není žádným tajemstvím, že vojáci, kteří byli nejvíce šikanováni, se následně stali těmi, kdo nejvíce šikanoval nově příchozí brance. V polovině služby, kdy „mazáci“ odcházeli do civilního sektoru a z bývalých bažantů se tak stali mazáci a na jejich místo nastoupili nově příchozí branci, se z pohledu novopečeného „mazáka“ situace zcela radikálně změnila. Ve skutečnosti ale zůstaly parametry situace naprosto identické, jen se změnila její polarita, když se bývalá oběť ocitla v pozici silnějšího, což jí umožnilo přejít z útěkového chování na útokové.
V podvědomí uložené markanty situace se dokonale shodovaly s „novou“ situací, čímž došlo k okamžitému spuštění asociačního vzorce pro tuto situaci uloženého, který zněl: „slabší musí trpět“. Vzorce chování a reakční vzorce, potvrzující vzorec asociační, byly převzaty od bývalých „mazáků“, a mohlo tedy dojít opět k potvrzení asociačního vzorce, kdy slabší – v tomto případě nově příchozí branec – trpěl a silnější jej trýznil.

Ne vždy je však situace takto jednoznačná, a tak dochází k případům, kdy i jedinec v pozici silnějšího „volí“ útěkové chování a jedinec v pozici slabšího naopak chování útokové.

Asociační vzorec „slabší musí trpět“ je u dotyčného spuštěn v každé situaci, v níž mozek jedince identifikuje markanty „slabší + silnější“.
V minulosti šikanovaný člověk pak žije i nadále s velkou obavou ze šikany. Mezi lidmi se cítí nejistý a zranitelný a největší obavy pociťuje v kolektivu, kde funguje určitá hierarchie, zejména pak v zaměstnání.

Je-li takový jedinec v pozici slabšího, jeho útěková reakce bude mít charakter vyhýbání se za každou cenu konfliktům s výše postavenou osobou a tichého trpění. Útoková reakce z pozice slabšího pak bude mít charakter „sebevražedných“ útoků, provokací a stálých konfliktů s výše postavenou osobou. Obě tyto alternativy povedou pouze k potvrzení uloženého asociačního vzorce „slabší musí trpět“, jelikož útěková reakce potencionální oběti doslova přitahuje společenské predátory a útoková nutí výše postavenou osobu (aniž by se nutně jednalo o tyrana) k demonstraci síly.

Ocitne-li se naopak dotyčný v pozici silnějšího, bude jeho útoková reakce spočívat v hledání si oběti z řad svých podřízených. Útěková reakce v pozici silnějšího nebývá tak častá jako útoková, přesto se vyskytuje a jejím projevem je opět vyhýbání se konfliktům, což nakonec vyústí v situaci, kdy je nadřízený „šikanován“ svými podřízenými. Neochota a neschopnost řešit adekvátně konflikty vyústí ve ztrátu jeho autority a spolu s tlakem zodpovědnosti se z nadřízeného stává otrok svých podřízených.

Šikana začíná vždy pozvolna, většinou jako „legrace“. Jedná se o jakési testování potencionální oběti. V případě, že tyran narazí na adekvátní odpor, zalekne se a omluví se s tím, že to byla jen legrace, a začne testovat jinde. Tyran si v žádném případě nechce s nikým měřit síly! Prohra by totiž vedla ke ztrátě statusu „silnějšího“, což by pro dotyčného znamenalo automatický přechod do role oběti. Na toto riziko je dotyčný důrazně upozorňován svým pudem sebezáchovy, čehož lze využít v další taktice jednání s ním.

Konstruktivní jednání s „tyranem“, zejména v oblasti obchodní a pracovní, není snadné, ovšem ne nemožné. Základem taktiky jednání bude naplnění obou polarit asociačního vzorce, kdy v první fázi dáme dotyčnému iluzi pocitu moci a ve druhé fázi mu sdělíme (svými reakcemi a chováním), že jej o tento pocit můžeme kdykoliv připravit. První fáze vezme dotyčnému důvod k demonstraci síly, druhá fáze upevní naše postavení a zabrání našemu přechodu do role oběti.

Taktika „dám, ale mohu kdykoliv vzít“ je velice efektivní  nejen v komunikaci s osobou v silnějším postavení, ale též v celé pracovní a obchodní rovině z pozice managementu v obou směrech.

J.S.