Příklad: Využitelnost negativní motivace v osobní rovině

by

Jako příklad využitelnosti negativní motivace v osobní rovině si uveďme změnu vzhledu a kondice člověka trpícího obezitou. Je-li pro dotyčného vzhled a kondice jednou z absolutních priorit* a sám sobě se nelíbí, není na této situaci z jeho pohledu nic pozitivního. Očekávat pozitivní emoce, které se spojí v pozitivní motivaci, je tedy zbytečné. Prvním krokem k progresi dotyčného bude přijetí současného stavu.
Není jednoduché být obézní, stoupnout si před zrcadlo a říct si: „Ano, jsem tlustý, vypadám hrozně a nelíbí se mi to!“. K dosažení bodu zlomu je však přijetí současného stavu klíčovým prvkem. Dotyčný, stojící před zrcadlem, zřejmě použije mnohem tvrdší slova a realitou je, že čím hůře se v ten okamžik bude cítit, tím více energie potřebné pro změnu stavu konkrétní situace se uvolní a tím spíše dojde k bodu zlomu a dotyčný začne radikálně jednat.
Proces progrese jedince, odstartovaný bodem zlomu, je zejména z počátku provázen extrémní zátěží jedince. Pro dotyčného tato fáze procesu znamená vyvinout enormní snahu, nevidět první týdny vůbec žádné výsledky a po dobu mnoha týdnů a měsíců každý jeden den, dokonce každou jednu hodinu bojovat s únavou, leností, chutí na nevhodnou stravu a mnohdy i s bolestí.  Kde na takovou zátěž vzít energii? Ani v této fázi nebude zdrojem energie motivace pozitivní, jelikož na celé situaci stále nic pozitivního není. Snažit se pozitivní motivaci si „vymyslet“ a přesvědčovat se: „Když vydržím, budu vypadat skvěle“, nefunguje. Tato forma vymýšlení si pozitivní motivace dotyčnému žádnou energii nepřinese, ale naopak ubere a to znatelně. K boji s překážkami (únava, lenost, bolest, zvyk atd.) přibude ještě boj s vlastní logikou, která bude oponovat vysíláním zpráv: „A co když to nevyjde? Co když na to nemáš? Jak můžeš vědět, že se ti to podaří? Jak víš, že budeš vypadat skvěle?“. Pravdou je, že pokud jedinec nevlastní křišťálovou kouli, vědět, že to dobře dopadne, skutečně nemůže, a pouze věřit rozhodně nestačí. V této fázi bude opět jedinou efektivní možností využití negativní motivace, která bude mít v tomto případě následující podobu: „Musím vytrvat, protože nic jiného mi stejně nezbývá. V tomhle těle žít nechci a nebudu. Tohle nejsem já!“ Proti této informaci je logika zcela bezbranná a při pohledu do zrcadla (zhodnocení stavu/situace) může říci pouze: „Ano, máš pravdu, vypadáš hrozně“.

Neochota přijmout současný stav věcí, který je definován porovnáním vnější reality jedince s jeho vnitřní přirozeností, a neschopnost přijmout za tento stav zodpovědnost, je nejčastější příčinou stagnace resp. degenerace jedince.

J.S.

Doslov:
*není nic špatného na tom, pokud je jednou z absolutních priorit jedince jeho vzhled a kondice a není nic špatného na tom, pokud není. Absolutní priority jedince jsou čistě individuální záležitostí, přičemž se jejich pořadí může, ale také nemusí, během života dotyčného měnit.