Společenská brzda

by

Společenskou brzdou jsou myšleny ustálené principy, pravidla a dogmata, chránící zájmy průměru.

Jedním z příkladů toho fenoménu je „Syndrom Robina Hooda“, kdy je všeobecně považováno za zcela legitimní a „spravedlivé“ bohatým/úspěšným brát a chudým/neúspěšným dávat. Úspěšný/bohatý člověk je v rámci tohoto dogmatu označován za špatného/zlého a proto si „zaslouží“ trest (např. aby mu bylo bráno, konfiskováno či dokonce aby byl přepadán), a naopak člověk neúspěšný/chudý je vnímán jako ten dobrý/hodný a zaslouží si, aby mu bylo dáváno. V rámci Syndromu Robina Hooda je považováno za krajně „nespravedlivé“, aby schopnější, výkonnější a vytrvalejší jedinci měli více než jedinci méně schopní, méně výkonní či méně vytrvalí.

Dalším příkladem fungování společenské brzdy je masivní potlačování reálné pozitivní motivace. Klíčovým prvkem této polarity motivace je schopnost (v emoční rovině touha) jedince „chtít více“. „Chtít více“ je elementární přirozeností každého živého organismu této planety umožňující rozvoj a expanzi jednice nad hranicí všeobecného průměru a redukující tak míru utrpení dotyčného na nutné minimum.  Zároveň však tento prvek představuje významnou konkurenční hrozbu pro ostatní členy společnosti. Schopnost/touha jedince „chtít více“ proto bývá často označována za prvek společensky nepřijatelný –  za něco, co se nehodí, nedělá, nelze nebo je špatně. Jedinec, který se odváží překročit hranici všeobecně stanovené laťky průměrnosti, pak bývá v rámci této společenské brzdy označen za nenasytného, bezohledného atd. a bývá částečně či zcela exkomunikován.