Společenská brzda

by

Společenskou brzdou jsou myšleny ustálené principy, pravidla a dogmata, chránící zájmy průměru společnosti či společenské skupiny.

Jedním z příkladů společenské brzdy je takzvaný „syndrom Robina Hooda“. V rámci této brzdy je všeobecně přijímáno, že normální či dokonce správné je bohatým brát a chudým dávat. Bohatý/úspěšný člověk je zde považován za špatného a chudý/neúspěšný člověk za dobrého. Dle tohoto dogmatu si tedy chudí/neúspěšní zaslouží, aby jim bylo dáváno a bohatí/úspěšní, aby jim bylo bráno. Je považováno za nespravedlivé, aby schopnější, výkonnější a vytrvalejší jedinci měli více než jedinci méně schopní, méně výkonní či méně vytrvalí.
Syndrom Robina Hooda je velmi silným manipulačním nástrojem, proto bývá styčným bodem mnoha politických hnutí i církví.

Dalším příkladem fungování společenské brzdy je masivní potlačování reálné pozitivní motivace. Klíčovým prvkem této polarity motivace je schopnost (v emoční rovině touha) jedince „chtít více“. „Chtít více“ je elementární přirozeností každého živého organismu této planety* , zároveň však představuje významnou konkurenční hrozbu pro ostatní členy společnosti. Schopnost/touha jedince „chtít více“ je tedy označena za prvek společensky nepřijatelný, za něco, co se nehodí, nedělá, nelze nebo je špatně. Jedinec, který se pak odváží překročit hranici všeobecně stanovené průměrnosti, je pak v rámci společenské brzdy označen za nenasytného, bezohledného atd. a bývá částečně či zcela exkomunikován.