Úvod

by

Vítejte na mých webových stránkách!

Klíčovým bodem mojí práce je využitelnost negativní a pozitivní motivace a rozvoj emoční inteligence.

Populární fráze o tom, jak je všechno možné a jak může být kdokoliv kýmkoliv, byste zde však hledali marně – považuji je za nesmysl, odporující nejen principů jedinečnosti, ale také logiky.

Motivace sama je soustavou emocí spojených v konstruktivně využitelnou veličinu, přičemž v obou svých polaritách představuje významný zdroj psychické i somatické energie.

Polarita motivace závisí na stupni progrese jedince v konkrétní situaci, jedinec si ji tedy „nevybírá“.

Dosavadní všeobecně rozšířená praxe v manipulaci s emocemi a motivací, spočívající zejména v potlačování jejich negativní polarity a vynucování polarity pozitivní, je neefektivní a pro jedince v konečném důsledku velmi kontraproduktivní.
Zapojení volních a rozumových vlastností tímto způsobem jedinci žádnou energii nepřináší, ale znatelně ubírá. Výsledkem je jen rychlejší vyčerpání fyzických, psychických a mentálních zdrojů dotyčného, snížení jeho výkonu i celkové kvality jeho života.

Atributy pevné vůle a rozumu si člověk pod nekompromisním tlakem evoluce nevyvinul proto, aby jimi potlačoval své autentické emoční či motivační pochody a činil si stávající realitu příjemnější. Jejich primárním účelem je faktická změna této reality a progrese jedince. Jsou-li navíc volní a rozumové vlastnosti dotyčného využity k akceleraci vlastních, byť ne vždy pohodlných emočních a motivačních pochodů, dochází k synchronizaci a rekuperaci energetických zdrojů jedince s tendencí jeho výkonu nikoli sestupnou, ale vzestupnou.

Předmětem masivního potlačování se paradoxně stává i reálná motivace pozitivní. K tomuto jevu dochází zejména v rámci „společenské brzdy“, kdy je základní prvek reálné pozitivní motivace, schopnost jedince „chtít více“, označen jako prvek společensky nepřijatelný a stává se něčím, co se „nedělá/nehodí/nelze/je špatné“… a jedinec, který se jen pokusí překročit obecně stanovenou laťku průměrnosti, je v rámci této společenské brzdy označen za nenasytného, sobeckého a bezohledného.

V prostředí záměrného potlačování obou polarit motivace tak většinou zbývají jedinci jen společensky korektní, nicméně emočně zcela vykastrované motivační fráze typu: „změnou sebe dosáhneš čehokoliv…atd“, ignorující nejen individualitu jedince a elementární přírodní zákonitosti, ale i samotný význam slova „motivace“.

Motivaci nelze nahradit žádnou frází a dokonce ani sebelepší logikou. Motivace je pocit. A zejména na začátku procesu progrese velmi nepříjemný pocit. Je-li však tento negativní pocit konstruktivně využit, přechází s postupující progresí jedince samovolně v pocit pozitivní, kdy se odpor „nechci prohrávat“mění v touhu „chci vítězit“.

Vedle využitelnosti obou polarit motivace a rozvoje emoční inteligence je neméně významnou součástí tohoto projektu psychologie asociačních vzorců. Ta vychází z mechanistické psychologie I. P. Pavlova a odkrývá základní schémata fungování lidské psychiky – vytváření vzorců z primárních situací, na základě kterých jsou pak vyhodnocovány a řešeny všechny „další“ nastalé situace.

Věřím, že moje práce pomůže mnohým z vás k lepší orientaci na poli emocí a využitelnosti obou polarit motivace a přispěje k učinění náležitých kroků, vedoucích k Vaší progresi a rozzáření Vašeho srdce.

J.S.

Pár slov o autorovi: Jan Stündl, narozen 1.10.1981 v Olomouci. Humanitní vzdělání na Střední zdravotnické škole a vyšší zdravotnické škole Emanuela Pöttinga v Olomouci. Další vzdělávání mimo formální či civilní sektor (VLA JEP v Hradci Králové – jako příslušník 4.brn, VA Vyškov – jako důstojník VP). Autor Teorie asociačních vzorců, která řeší zejména determinaci selekce, vzorců chování a reakčních vzorců resp. příčiny chování, prožívání a životních voleb jedince.  Od roku 2013 soukromá praxe v oblasti rozvoje osobnosti.